tag:blogger.com,1999:blog-70778471296248731702024-03-13T08:52:58.760-07:00Zpátky k soběAurinkohttp://www.blogger.com/profile/06116741379829088073noreply@blogger.comBlogger9125tag:blogger.com,1999:blog-7077847129624873170.post-78039617203408338242013-05-28T15:20:00.002-07:002013-05-28T15:20:50.416-07:00Pomalu, pomaleji, nejpomaleji na celém světěKdyž jsem doběhla karlovarský půlmaraton jen chvíli před tím než vypršel 180 minutový časový limit, dostala jsem otázku, jestli jsem s časem spokojena. Má odpověď byla "Ano!". Jsem spokojena. Jako je tomu v mém životě pořád, tak cílem je pro mě samotná cesta.<br />
Stejně jako si nejdu během týdne zaběhat s tím, že se těším až budu doma ve sprše. Tak stejně to vnímám i při závodech. Ale lhala bych, kdybych řekla, že to nejsou tak trochu mé <a href="http://www.psychoweb.cz/slovnik/kysele-hrozny-metoda-kyselych-hroznu---co-to-je-vyznam-podle-slovniku/">kyselé hrozny</a>.<br />
<br />
Tak trochu uvnitř vždycky doufám, že jednoho dne poběžím rychle. Aspoň tedy rychle podle mého měřítka. Teď se pořád stydím říct svůj půlmaratonský čas (i čas na 10 km nebo na 5km). Párkrát jsem ho prozradila a reakce byla "Tos šla, ne?". Ne nešla. Já fakt běžím. Nebo tak něco. Si myslím.<br />
<br />
Trochu podobně se zatvářil i moderátor ve Varech, když se mě ptal po kolikáté běžím a jestli mám vždycky takový čas. Nevím jestli nedokázal pochopit to, že jsem furt takový šnečík. A nebo jestli se divil, že když jsem tak sakra pomalá, že to ještě furt zkouším.<br />
<br />
Jsem zvyklá celý život, že mi pohyb v jakékoli formě nejde. Ale pořád mi nejde do hlavy proč to tak je. Proč většina netrénovaných jedinců je schopna podávat lepší výkony než já?<br />
<br />
Běh je ale má láska. Můj odpočinek. A pokud to jen půjde, tak se ho nikdy nevzdám. Ať jsem šnek a nebo nejsem. Howgh.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />Aurinkohttp://www.blogger.com/profile/06116741379829088073noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-7077847129624873170.post-9715991947271570262013-05-26T13:38:00.000-07:002013-05-26T13:38:01.251-07:00Karlovarské radosti i trápeníVčera jsem se vydala do Karlových Varů zaběhnout svůj třetí půlmaraton.<br />
Byl to téměř last minute nápad. Číslo jsem si koupila před deseti dny, od běžkyně, které se na ten půlmaraton nakonec necítila. Takže jsem tentokrát běžela pod cizím jménem (což nakonec bylo docela vtipné, ale k tomu se dostanu).<br />
<br />
Karlovarský půlmaraton patří k těm podvečerním. Startoval v šest. Chápu, že v měsících, kdy je obvykle teplo, jsou večerní běhy rozumná volba, ale mě to úplně nesedí. V šest večer se už většinou necítím zrovna na vrcholu sil. Navíc pořádně nevím co přes den jíst. Když běžím ráno, tak je volba jasná- ovesná kaše s ovocem a medem. Ale přes den mi to fakt dělá starosti. Nevím jak moc mám jíst, abych měla dost energie a zároveň mě to pak netížilo v žaludku.<br />
<br />
Bohužel, právě bolest břicha mi přivodila při půlmaratonu dost potíží. Bylo mi opravdu zle. Dosud nevím z čeho, protože jsem nejedla nic na co bych nebyla zvyklá a ani nic v čem by se vyskytovalo cokoli ze složek na které jsem alergická. Sice jsem se neviděla, ale řekla bych, že tak na čtvrtém kilometru dostal můj obličej zelenou barvu. Nikdy jsem ještě při běhu nezažila, aby se mi takhle zvedal žaludek. Chvíli jsem si říkala, že s tím asi seknu. Ale mé tvrdohlavé já mi to nedovolilo. Řekla jsem si teda, že to zkusím dál.<br />
<br />
Dost jsem váhala co do sebe na občerstvovačkách dostat a jestli to pokoušet gelem (sice mi nikdy po gelech špatně nebylo, ale někteří běžci s tím prý mají problémy). Nakonec jsem se všude cpala hrozinkama a kostkama cukru. A to byla ta nejlepší volba. Od osmého kilometru už jsem věděla, že to doběhnu. Začalo se mi dělat líp.Nejvíc jsem si užila 9- 17 km. Žaludek se uklidnil a já si mohla užívat krás města a té naprosto úžasné atmosféry.<br />
<br />
Fakt, ta atmosféra byla téměř nepopsatelná. Lidé fandili po celé délce trasy. A byli to dost rozmanití fanoušci. Rusové na promenádě, číšníci a kuchaři z luxusních restaraurací, co mlátili poklicema a vařečkama do hrnců, lidé co se dívali z oken a tleskali, obrovské davy kolem hlavní ulice a na druhé straně města spousta malých cikáňat, která se neustále dožadovala, aby si s nima každej běžec plácnul. Fakt úžasný! Zvlášť když jsem probíhala hlavní ulicí a byla jsem tam téměř sama a všichni ti lidé neustále fandili, to jsem se cítila jako hvězda:-).<br />
<br />
Vzhledem k tomu jak mi bylo zle, jsem nabrala ještě horší čas než jindy (ačkoli mi furt všichni říkaj, že mám dobrý, že se můžu už jen zlepšovat, tak opak je pravdou, ono to furt jde i hůř) jsem trasu absolvovala z větší části v osamění. I do cíle jsem mířila sama a tak se na mě strhla pozornost a vrhl se na mě pán s mikrofonem a začal mě zpovídat. Nejdřív chtěl vědět jak se jmenuju. Což, samozřejmě vím, ale nepamatovala jsem si to jméno, pod kterým běžím a které jsem měla napsané na startovním čísle, takže jsem si ho musela přečíst. No, museli si myslet, že jsem s při tom běhu pomátla natolik, že si nevzpomenu jak se jmenuju:-D<br />
<br />
Každopádně karlovarský půlmaraton byl naprosto senzační. Na můj vkus trošku moc kopečkovitej, ale s tím jsem počítala. Celé to bylo pěkně zorganizované, dobrovolníci byli snad na každém metru a byli opravdu povzbuzující. Nemám nikomu co vytknout (kromě toho mého žaludku).<br />
Prostě paráda. Příští rok si to pěkně zopáknu.<br />
<br />
<br />
<br />Aurinkohttp://www.blogger.com/profile/06116741379829088073noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7077847129624873170.post-82530534262828477042013-05-10T07:25:00.001-07:002013-05-10T07:25:20.438-07:00Běžec městskýNedávno jsem zase zvesela pobíhala po venku a vzpomínala jsem na své běžecké začátky. A musela jsem se při tom usmívat. Já byla takové trdlo...<br />
<br />
Před lety jsem se strašně styděla. Ale opravdu strašně moc (a přitom nebylo za co...vypadat teď jako jsem vypadala dřív, tak si pískám). Chodit jsem běhala jen za tmy nebo tam, kde nebylo moc velké riziko, že mě někdo uvidí. A v těch uplých běžeckých legínách, jsem se styděla ještě dvakrát tolik. Taky jsem se docela mučila. Furt jsem byla přesvědčená, že musím běhat ladně jako laňka a rychle jako gepard. Protože, když to tak nebude, tak se mi budou určitě všichni kolem smát. Nikdy jsem si nedovolovala přejít do chůze (a to jsem kolikrát překonávala docela slušné krpály).<br />
<br />
Teď je všechno jinak.<br />
<br />
Nemám teď moc čas. Chodím do práce, snažím se dodělat školu. Takže zbylé činnosti se proto snažím nějak zkombinovat. Musím toho tolik stihnout a do toho ještě chci být fit a pěkně si zaběhat. Došla jsem teď do fáze, že když musím jít na nákup, tak na něj nejdu, ale běžím. Najdu si obchod vzdálený 4-8 km od domu, odkud se dostanu MHD, do jedné kapsy si dám tramvajenku a platební kartu (nesnášim, když mi v kapsách cinkaj mince), do druhé kapsy si složím nákupní tašku, kolem pasu si uvážu mikinu a běžím. A je mi jedno, že mám na sobě ty uplé běžecké legíny. Běhá se mi v nich pohodlně a to je to hlavní kritérium. Je mi jedno, že na mě lidi na ulici divně koukaj. A je mi i jedno, když na mě divně koukaj lidi v obchodě, když jsem tak, dá se říct neobvykle, oblečena. Hodím na sebe mikinu, abych neprochladla, nakoupím rychle vše potřebné a jedu domů.<br />
<br />
Myslím, že jsem se vyvinula v nějaký nový druh běžce. Takového toho co běhá po ulicích, protože do přírody to nestíhá. Jsem asi běžec městský. Ale je mi tak dobře (do lesa to stačí o víkendu:-)). <br />
<br />
<br />
<br /><br />
<br />
<br />Aurinkohttp://www.blogger.com/profile/06116741379829088073noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7077847129624873170.post-18090967700248036932013-04-07T07:08:00.001-07:002013-04-07T11:05:24.021-07:00Půlmaratonské myšlenky <br />
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Zde pro vás popíši, kilometr po kilometru, co se jedné běžkyni, která nezvládla moc natrénovat, honí při půlmaratonu hlavou.Předem upozorňuji, že se jedná o běžkyni celkem neambiciozní a dosti pomalou, která nevlastní nic podobného hodinkám a na půlmaraton se vydala v botách, které si koupila dva dny předem (viz předchozí článek).</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<b>Pražský půlmaraton 2013</b></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Na půlmaraton jsem si vytyčila jasný cíl:
Doběhnout a to dřív než to pořadatelé zabalí. Na ruku jsem si tedy napsala
rozpis na 2:50 (může to vypadat jako, že mi k ničemu není, když nic ve stylu
hodinek nemám, ale nakonec jsem byla ráda že ho mám:-)). Nicméně řekla jsem si, že když budu
následovat vodiče na 2:30, tak tím nic nezkazím.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US"><b>0 km</b><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">5 minut po startu (koukám na hodinky běžců kolem)</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Už se běží nebo se neběží? Žádnou Vltavu
neslyším...že by jí letos nehráli...?</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">10 minut po startu<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Hurá běžím!Nebo tak něco.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US"><b>1 km</b><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Jupí už jen 21 krát tolik. Jo to dám, to je
pohoda, vůbec nejsem zadýchaná.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US"><b>2 km</b><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Ten ukazatel 2 km je nějak daleko. To není
možné, aby kilometr byl takhle dlouhej. Ale co furt pohoda, furt běžím, furt
stíhám vodiče na 2:30 a... prostě pohoda. Už jen 10 a něco krát tolik. Jo to dám.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US"><b>3 km</b><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Jo Nusle! Ty mi nikdy nepřišly tak blízko
centra. Výborně, holka výborně! Už jen 7krát tolik a jsi v cíli. Jo to bude
super. Už se těším až dostanu medaili (nesmějte se mi! Mám holt stále trauma z
toho, že jsem NIKDY jako dítě za nic medaili nedostala a většina mých kamarádů
jich měla plné pokojíčky).<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US"><b>4 km</b><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Aaa bolí mě kyčle! Nebo co to je...bok? To
je určitě těma botama. Nebo tím betonem všude. Co to je za nápad stavět silnice
z betonu, když je sakra tak tvrdej.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US"><b>5 km </b><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">VODA!!! A banán! <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">A furt běžím, furt na čas 2:30. Jsem fakt
skvělá, je mi výborně, prostě pecka. To dám, to dám, to dám! Už jen 4krát tolik
a nějaké drobné! Však dosud to byla úplná pohodička.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US"><b>6 km </b><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Sakra to byl kopec! Už nemůžu...to prostě
nejde...ale všichni kolem furt běží...to bude trapný, když teď půjdu. Všichni
si o mně budou myslet, že jsem přecenila své síly, nebo že jsem se s někým
vsadila, že to uběhnu, i když je to evidentně nad mé možnosti. To nedopustím.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US"><b>7 km</b><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Hurá voda a houbička! Jak mi může být
takové vedro, když je taková zima? <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Už jen 3krát tolik. No, to teda není moc
útěcha. Přede mnou takový dav lidí a je to taková dálka, ach jo. Ale furt se
držím tempa na 2:30 tak to je snad ok. To nějak dám. Ale zase dát to na 2:30, to
by bylo moc rychle. Přece nemohu běžet půlmaraton na který jsem téměř
netrénovala rychleji než půlmaraton, na kterej jsem se připravovala jak šílená.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US"><b>8 km</b><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Ach jo to je ještě dálka, to je ještě
dálka...ani neumím spočítat jaká.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US"><b>9km</b><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Mám žízeň, kde je to pití..ještě
kilometr...já umřu...<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US"><b>10 km </b><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">VODA!!! Ale ten bordel všude...chudáci co
to tu budou uklízet....<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Furt mám před sebou vodiče na 2:30.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Počkat. Já jsem uběhla už 10 km? A za tak
krátkej čas (mluvím o sobě, pro průměrného běžce je to asi ostuda, ale to já neřeším)? No dobře, už slyším vyhlašování vítězů.... Ale přece si nebudu
myslet, že poběžím jak afričan. Být dvakrát pomalejší než africký běžec není
přece ostuda. I být třikrát pomalejší je přijatelné:-).<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US"><b>11 km</b><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Ty jo já furt běžím a ještě mám spoustu
času na než to organizátoři zavřou. No paráda! Teda ty Holešovice a Liběň
předemnou mě moc netěší. Škoda, že ta trasa musí vést zrovna tam, Liběňský most
a okolí opravdu není pastva pro oči. No nic. Nemůžu chtít aby trasa byla bez převýšení, po asfaltu a ještě s pohledem na Pražský hrad.</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Ale to dám, to dám. Jsem fakt dobrá. Prostě
furt běžím!<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US"><b>12 km</b><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Sakra zasekla se mi MP3 a zrovna na Barbie
girl a teď hraje furt dokolečka "you can touch my hair, undress me everywhere",
čím jsem si tohle zasloužila? Jak mám proběhnout tou hnusnou Libní bez mého
krásného eurodisco playlistu?<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US"><b>13 km</b><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Jak jsem se pitvala v MP3 tak mi zmizeli
vodiči a parta kolem v nedohlednu. No co, čas na 2:50 mám furt dobrej a to je
přece můj cíl.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">To dám, to dám, to dám.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US"><b>14 km<o:p></o:p></b></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Hm zrovna mě předběhl pán, kterému je asi
80 let. A něco mu furt pípá. Pípá kardiostimulátor nebo nepípá? Přece mě
nepředběhne někdo s kardiostimulátorem. Ale co jiného by mu teda pípalo? Ten
pán vlastně ani neběží, spíš tak jako rychle jde. Počkat, ale já běžím. To
přece nedává smysl. Jak může být ten stařík rychlejší než já, když jen jde a já běžím?<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Proboha nechci nikdy vidět jak ten můj
"běh" vypadá.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US"><b>15 km</b><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Ty jo už jen 6 km. No to je super! To už
dám i kdybych se tam musela plazit. A za chvíli bude zase občerstvovačka! No
skvělý!<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
Když jsem chvíli šla tak mě nějaký běžec vedle říkal "Go! Go! Go!" tak jsem teda běžela. Ale on zůstal za mnou. Hmmm...vypadá podezřele. Určitě chce běžet za mnou, aby se mi mohl dívat na zadek. To bude zas jak posledně...Co na těch zadcích ti chlapi furt maj?</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US"><b>16 km</b><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Ach jo tady je to fakt ošklivý. Tady se mi
to fakt nelíbí. Ať už jsem pryč. No... běžet bez přestávek už nedávám. Ale furt
dobrý. Čas mám furt dobrej. S ohledem na můj cíl. Nikdo nic zatím nebalí.
Super.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US"><b>17 km</b><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Tralala tralala už jen 4 km, jen 4 km, jen
4 km. To je jak procházka se psem. Nějak mi těžknou nohy. Ale to bude dobrý.
Prostě kupředu. Mám ještě asi 40 minut do konce závodu + ještě jsem vybíhala
později takže...takže pohoda, to dám i kdybych normálně šla. No ale nepůjdu!
Poběžím! Teda...zkusím to. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US"><b>18 km</b></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Těšnovský tunel...no taky krása...Au! Chytá
mě křeč nebo co to je...rychle kde mám to magnezium. Fuj to je hnus. Nechápu
jak si mohl někdo dovolit napsat na obal toho, že to je příjemná chuť. Ok už je
to lepší.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Jestli je to placebo nebo ne zkoumat
nebudu. Už mě nic nebolí. Ale běžet už nezvládám...aspoň ne furt. Ale přece tam
nepůjdu jak na vycházku..<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US"><b>19 km</b><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">2 km, jen 2 km, jen 2 km!!!! Ty boty jsou
zázračný! Žádný puchýř, nic! Sice mě trochu bolí klenba na levé noze, ale to je
asi normální. Už tam za chvíli budu. Hurá!<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US"><b>20 km</b><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Tralalá, joooo už tam jsem. Zkusím
odpočítávat kroky. Ne na to nemám sílu. Prostě jen kousek, jen kousek, holka
vydrž! Jo, jo, jo!!!<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Kdo proměnil moje nohy v kámen? Neeee. No
tak, to dáš, to dáš, to dáš!<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US"><b>21 km</b><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Sakra kde je ten cíl? A proč je tu tolik
lidí? Kam mám sakra běžet? Jo támhle!<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US"><b>21,0975 km</b><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Hurááááá!!!! Stihla jsem to!!! <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Jen o 4 minuty horší než naposled. A
naposled jsem celou dobu běžela....a taky jsem měla natrénováno...to teda
nechápu. No nic. Jsem v cíli, cíl furt stojí, nikdo to nesbalil. Brrr to je
zima. Dejte mi ten alobal.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">A kde mám medaili? <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">No tady...no krása! <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Já to dala! Já to dala!<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Proč ta taška ve které jsou dvě lahve s
vodou váží minimálně 20 kg? <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US">Já to dala!<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
Aurinkohttp://www.blogger.com/profile/06116741379829088073noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-7077847129624873170.post-66402899737721740762013-04-07T06:44:00.003-07:002013-04-07T06:44:48.496-07:00Čas předpůlmaratonský<br />
<br />
To, že poběžím letos půlmaraton, mi připadalo tak nějak automatické. Ani jsem nepřemýšlela o tom, že bych neběžela. Takže jsem si pěkně v lednu koupila startovné a stanovila si jakýsi tréninkový plán.<br />
<br />
Následující měsíce jsem opravdu celkem trénovala, akorát zrovna ne běh. Naběháno jsem měla jen něco málo. Většinou to dopadlo tak, že jsem vyběhla, dala nějakých 8 km a druhý den jsem se probudila pořádně nastydlá. Vzhledem k tomu, že jsem z minulosti byla zvyklá na trénink v pořádné zimě (někdo si možná vzpomíná na můj běžecký blog z města na polárním kruhu), si nemyslím, že bych podcenila oblečení. Ale nějak mi to tady v zimě prostě nesedí. Svůj podíl na tom ale může mít mé trvale nemocné okolí...<br />
<br />
No skočím rovnou k týdnu před 1/2 maratonem.<br />
<br />
V pondělí (tedy 5 dní před závodem) jsem si šla zaběhat a přitom mi vypověděly službu mé milované botky. V kombinaci s mou prachbídnou běžeckou kondicí jsem si řekla, že to asi nemá smysl se o nějaký půlmaraton snažit.<br />
<br />
V úterý jsem přemýšlela jak udat své startovné. A zjistila jsem, že veřejně přiznat, že to vzdávám, prostě nedokážu.<br />
<br />
Ve středu jsem si vygooglila pár článků na téma "běžela jsem půlmaraton bez tréninku" a našla jsem tenhle krásný zápisek na blogu: <a href="http://sweatandsweets.com/2012/07/06/finishing-a-half-marathon-with-no-training-and-living-to-blog-about-it/">http://sweatandsweets.com/2012/07/06/finishing-a-half-marathon-with-no-training-and-living-to-blog-about-it/</a><br />
A tak jsem si řekla "<i>What the hell, </i>přece se na to nevykašlu!" A začala jsem řešit co s botama.<br />
<br />
Ve čtvrtek jsem se vydala na nákup bot. Za dvě hodiny jsem vyzkoušela asi 10 párů a uběhla asi sto koleček po prodejně. Ale boty jsem našla, stály sice hříšné peníze a vzhledově se mi fakt nelíbí, ale sedí mi naprosto úžasně (je to pro mne jako pro milovnici krásných bot občas těžké, když si vezmu to, že moje nejdražší boty jsou ty nejošklivější a za jejich cenu jsem mohla mít patery krásné lodičky, ale člověk se na to takhle nesmí dívat:-)).<br />
<br />
V den D (tedy v sobotu) jsem byla neuvěřitelně nervózní. Jakmile jsem ale přijela do centra a viděla kolem sebe ty spousty běžců, přepadlo mě nadšení, které se stále zvětšovalo. Sice mě furt hlodaly pochyby, že to neuběhnu a moje druhé,jinak potlačené, hypochondrické já mi furt našeptávalo, co mě všechno bolí, tlačí, dře, ale rozhodla jsem se ho opět ignorovat.<br />
<br />
Pokračování v dalším článku.<br />
<br />
:-)<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />Aurinkohttp://www.blogger.com/profile/06116741379829088073noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7077847129624873170.post-51698124594917345122013-02-16T01:14:00.002-08:002013-02-16T01:14:41.957-08:00Láda láda čokoládaa tu každá bába ráda,<br />
i když se jí třese brada,<br />
láda láda čokoláda!<br />
<br />
Dnes jsem si dovolila citovat mého celoživotně oblíbeného Medvídka Pú (tedy A. A. Milneho). Jako v mnohých případech se ukazuje, že tato hluboce filozofická kniha je aplikovatelná na jakoukoli životní situaci.<br />
<br />
A co s tou čokoládou?<br />
<br />
Začalo to na Nový rok, kdy jsem vykročila ještě více naproti zdravému životnímu stylu. Ano taky si dávám předsevzetí:-). Začala jsem intenzivněji cvičit jógu a častěji a déle běhat. Na konci ledna jsem zjistila, že se mi i výrazně změnil jídelníček, že za celej leden jsem měla celkem tak 5 skleniček vína (a z toho všechny k obědu) a že jsem neměla ani jednu cigaretu. K těm cigaretám- za ty se stydím a před veškerými běžci, kteří toto čtou, dvojnásob- nikdy jsem nekouřila nějak moc, ale cigareta byla takové moje antidepresivum a řekněme, že podzim 2012 byl pro mě celkem depresivní období. Nicméně má spotřeba byla tak 2 krabičky za měsíc, takže nějaká těžká závislost to rozhodně nebyla. Ale jestli tam závislost, byť jen malá, byla, tak nyní už je definitivně pryč.<br />
<br />
I řekla jsem si, že je to výborné, že jsem fakt děvče šikovné a že bych mohla pokořit i své jiné závislosti. A tak jsem se rozhodla nejíst čokoládu. Dnes je 16. února a stále se držím. První dny však byly velmi krušné.<br />
<br />
<br />
Odvykání čokoládě<br />
<br />
Den 1.<br />
<br />
Proč je všude tolik čokolády?!? Přijdu do práce, první co je zjistím, že v kuchyni máme všude misky s oříškama a ovocem v čokoládě. V průběhu dne přijde kolegyně a donese čokoládovou bomboniéru, kterou mi položí na stůl. Večer přijdu domů a první co je, mi spolubydlící nabídne čokoládu. Nejsem si vědoma, že by se mi tyto věci v životě běžně děly, tak proč teď???<br />
Ale den první jsem zvládla<br />
<br />
Den 2.<br />
<br />
Spolubydlící mi tvrdí, že dělám obrovskou chybu, když jsem se rozhodla úplně přestat jíst čokoládu. Prej jí mám jíst jen tmavou a po malejch dávkách...<br />
Trochu toho chlapce občas nechápu. Tak těžká má závislost přeci není, aby mě ohrožovalo na životě, když úplně vysadím pravidelné dávky kakaa.<br />
<br />
<br />
Den 3.<br />
<br />
Nedělní oběd u babičky, tentokrát v mé režii, takže losos na švédský způsob s bramborama. Na dezert kašlu. Babička mi jako tradičně vnucovala čokoládu, protože jí přece mám tak ráda. Jo má pravdu, ale musela jsem odmítnout. Ona to chápe:-). Jo, odmítání, to by mi šlo. Horší je sebekontrola. Vše u babičky je de facto obložené čokoládou (aspoň tak se mi to jeví), kuchyň, spižírna, jídelna. Grrrr.<br />
Ale zvládla jsem to.<br />
<br />
Den 4.<br />
<br />
Kolegyně v práci upekla obrovskej čokoládovej dort. A ještě pak začala vést diskuzi o limitované edici Milky s Daim (miluju Milku Daim- jezdila jsem si ji vždycky kupovat do Německa nebo do Švédska, a teď, zrovna teď, je tady). Podezřívám jí, že mě nenávidí a mé odvykání mi chce překazit.<br />
<br />
<br />
Den 6.<br />
<br />
Skoro týden bez čokolády za mnou. Stále žiju! A čokoláda je stále všude. Přemýšlím, jestli normálně jím v práci všechnu tu čokoládu jen já, protože normálně, když máme v práci jakékoli čokoládové věci, tak podezřele rychle zmizí a teď tam prostě jsou pořád.... Že bych to normálně jedla jen já?<br />
<br />
<br />
Den 8.<br />
<br />
V noci se mi zdálo o tom, že jsem byla na čokoládové masáži, čokoládové koupeli a ještě na čokoládové žranici....Probudila jsem se se strašnými výčitkami.<br />
<br />
<br />
Den 10.<br />
<br />
Zjistila jsem, že vlastně nemám vůbec chuť na sladké. A že mi vlastně ani sladké moc nechutná. Já vlastně, kromě čokolády, nikdy sladkému nějak neholdovala.<br />
<br />
Den 12.<br />
<br />
Už to vypadá tak, že jsem se s novou "bezčokoládovou" dietou úplně sžila. Jupí! Přepla jsem do stejného módu jako to mám a bezlepkovou a bezmléčnou dietou, kterou jsem, ze zdravotních důvodů, nucena držet.<br />
Prostě čokoládu nejím a basta.<br />
Výborně:-).<br />
<br />
Den 14.<br />
<br />
Valentýn. Tentokrát jsem ráda, že nemám přítele, který by mě zasypával na tento den bonboniérama.<br />
<br />
Den 15.<br />
<br />
Zjistila jsem, že fakt hrozně moc jím. Což jsem dřív nikdy nedělala. Ještě k tomu jím přesně tak jak mi doporučila moje doktorka. Každé dvě hodiny mám najednou hlad. Že by se mi zrychloval metabolismus? Haleluja!<br />
<br />
Den 16.<br />
<br />
Avokádo je má nová čokoláda. Škoda jen, že tady neroste a sehnat pořádné, dobré avokádo dá fakt hodně zabrat...<br />
<br />
<br />
Jo jsem na sebe hrdá:-).<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />Aurinkohttp://www.blogger.com/profile/06116741379829088073noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7077847129624873170.post-47846598991155346572013-02-04T08:29:00.001-08:002013-02-04T08:29:59.491-08:00Jóga ve vedru. Strašném vedru.Před třemi týdny jsem udělala něco, na co jsem se chystala už několik let- vydala jsem se na hodinu hot/bikram jógy. U jedné lekce nakonec nezůstalo, zaplatila jsem si rovnou celý měsíc.<br />
<br />
Tento typ jógy je vlastně klasická hatha jóga akorát se cvičí v místnosti vytopené na 42°C. Začíná se pránájáma dýcháním, následuje pozdrav slunci na základní protažení a po té nastává, dle mého nejtěžší, část lekce- asány ve stoje. Po té se už víceméně jen odpočívá v shava asáně (tzv. pozice mrtvoly- velmi trefný název:-)) a prokládané asánami v sedě či v leže, které už nejsou moc silové, ale o to více zaměřené na flexibilitu. A na konci opět pránájáma.<br />
<br />
Než jsem se vydala na první hodinu, četla jsem mnoho článků o zkušenostech lidí, kteří se na jógu vydali. Veškeré články vyznívali v tónu: "Je to strašné, na konci jsem jen ležela v louži vlastního potu a nemohla se hnout". Odcházela jsem tedy připravena na nejhorší. Má zkušenost je však jiná. První hodina pro mě byla naprosto úžasná zkušenost! Pravda, po vstupu do přetopené místnosti jsem byla ráda, že mohu chvíli ležet na podložce a jen dýchat, ale po pár minutách jsem si na teplo zvykla. Asány ve stoje mi připadaly celkem náročné a měla jsem problém v nich vydržet, za to asány v sedě a v leže pro mě byly doslova radostí. Ano plavala jsem ve vlastním potu, ano byla jsem vděčná za možnost chvíli ležet v shava asáně, ale měla jsem pocit naprostého protažení a uvolnění všech končetin.<br />
<br />
<br />
Další lekce už ale taková sranda nebyly. Sice jsem cítila každým dnem lepší protažení (zejména páteře), mnohem lépe jsem dosáhla některých pozic, ale pociťovala jsem vše jako extrémně náročné a občas jsem opravdu byla téměř u dna mých sil. Ten pocit nemohoucnosti ale zpravidla pominul ve chvíli kdy jsem přetopený sál opustila.<br />
<br />
Nyní mohu po třech týdnech konstatovat, že se mi velmi zlepšilo dýchání (jsem schopna opravdu hlubokého nádechu a výdechu, což pro mě ze začátku byl problém), úžasně jsem si protáhla celá záda (ten pocit je naprosto úžasnej, tisíckrát lepší než jakákoli masáž co jsem kdy měla) a celkem se mi zpevnily nohy. Co dámy určitě ocení je to, že to celkem rychle zatočí s celulitidou:-). Má to ale i další účinky, začala jsem lépe jíst, mnohem víc mám chuť na ovoce a zeleninu a také se mi zlepšil pitný režim. Takže něco na té hot józe je:-). <br />
<br />
Jsou tu ale i nevýhody. První a největší z nich je cena. 350 Kč za hodinu a půl cvičení je mazec. Permanentky na měsíc začínají na 1500- 2700 Kč (přesně se podívejte na www.hotyoga42.cz nebo http://www.bikramyoga.cz/). Druhá nevýhoda je to, že nejlépe se cvičí, když toho člověk na sobě moc nemá, takže idálně v plavkách. Zkusila jsem to jednou a už nikdy více. Pohled na sebe samu, upocenou, téměř nahou v krkolomných pózách mě asi bude strašit ještě pěkne dlouho. Zrcadlům se tam člověk nevyhne... <br />
<br />
Převládající pocit je však velmi dobrý. Jsem nadšena, že jsem konečně schopna provést např tyhle asány:<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://25.media.tumblr.com/tumblr_mcqa9vHOyE1rr6ipbo1_500.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://25.media.tumblr.com/tumblr_mcqa9vHOyE1rr6ipbo1_500.jpg" height="320" width="258" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://yogaimmunity.files.wordpress.com/2010/12/dscn16081.jpg?w=300&h=256" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://yogaimmunity.files.wordpress.com/2010/12/dscn16081.jpg?w=300&h=256" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://www.fitnessrepublic.com/sites/default/files/imagecache/article_banner_458/King-Dancer-Pose---Natarajasana-Pose-inside.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://www.fitnessrepublic.com/sites/default/files/imagecache/article_banner_458/King-Dancer-Pose---Natarajasana-Pose-inside.jpg" height="118" width="320" /></a></div>
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />Aurinkohttp://www.blogger.com/profile/06116741379829088073noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7077847129624873170.post-16873900258772248162013-02-02T04:44:00.001-08:002013-02-02T04:44:13.107-08:00Blogspot se za poslední dva roky hrozně změnil. Vůbec nevím kde co nastavit. Tak omluvte tenhle hrozný vzhled, časem se to snad zase naučím:-)Aurinkohttp://www.blogger.com/profile/06116741379829088073noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7077847129624873170.post-3388328271077666492013-02-02T04:27:00.000-08:002013-02-02T04:27:00.954-08:00PilotObčas mám takový pocit, jako bych poslední dva roky byla někde pryč, jako bych poslední dva roky jen spala. Oproti předchozím rokům jsem totiž víceméně bez jakýchkoli zážitků, na které bych mohla vzpomínat. Sice jsem toho udělala hodně zejména po pracovní stránce, ale pro sebe samotnou, pro obyčejnou radost ze života, jsem nedělala skoro nic. Snažila jsem se být po všech stránkách dokonalá, tak aby mě lidé v mém okolí oceňovali a já byla skvělá přítelkyně, dcera, vnučka, studentka, zaměstnanec atd. až jsem nakonec téměř zapomněla, kdo vlastně ve skutečnosti jsem.<div>
<br /></div>
<div>
A tak jsem si před pár měsíci řekla dost, sbalila jsem si svých "pět švestek",opustila nefunkční vztah, našla si novou práci a nové bydlení. A řekla jsem si, že od teď už nikdy žádné role hrát nechci, že chci být sama sebou a že mé okolí mě takovou buď přijme a nebo ne. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Potom jsem začala přemýšlet co je vlastně to, co mě opravdu baví. V životě jsem už toho zkusila opravdu hodně, ale jen málo z toho mi vydrželo, jen k některým věcem se mé srdce stále chce vracet. Trvalo mi to chvíli ty správné věci identifikovat, ale myslím, že se mi to zdařilo. To co mě vždy bavilo a co mi přinášelo většinou radost bylo psaní, cestování, zpěv, jóga a běh. A tak jsem tu, na blogspotu, a budu psát o tom jak budu cestovat, zpívat, cvičit jógu a běhat:-). No asi nejen o tom...</div>
<div>
<br /></div>
Aurinkohttp://www.blogger.com/profile/06116741379829088073noreply@blogger.com2